Stavba „Severočeské transversální teplicko-liberecké dráhy“ [2]

Petr Holub (2/2002)

Budovala ji společnost Ústecko-teplická dráha především proto, aby byl umožněn odbyt podkrušnohorského uhlí na širším průmyslovém Liberecku. Stavěla se po etapách v letech 1896 až 1900 a svými 145 km se stala naší nejdelší místní dráhou. Její nultý kilometr je u staniční budovy v Řetenicích (předměstská součást Teplic).
    Úsek z Řetenic do Lovosic, dlouhý 36 km, byl dokončen roku 1897, dalších 8 km do Litoměřic na horní nádraží a dále 41 km dlouhá část do České Lípy roku 1898. Z České Lípy byla využita již existující lokální trať do Mimoně ( postavena 1883, dlouhá osmnáct kilometrů, provoz zahájen 1. listopadu 1883) , tato stará lokální trať byla rekonstruována a překilometrována od kilometru 85 v České Lípě do km 100 za jejím vrcholovým bodem na západním okraji Mimoně na Slovanech. Zde, u nynějšího stavědla č. 1 na českolipském zhlaví mimoňské stanice, začala roku 1899 stavba nového úseku. Trasa tu odbočila doleva a na přilehlé plošině západně od města bylo vybudováno kolejiště nového mimoňského nádraží.

    Než k této stavbě došlo, předcházela jí mnohá jednání, která nepostrádala dramatických obratů pro Mimoň, např. když Ústecko-teplická dráha spolu se zástupci dalších měst na zamýšlené trase navrhla během stavby dráhu zkrátit ze Zákup přes Nové Zákupy a Kamenici k Brništi. Je zásluhou tehdejšího mimoňského starosty Antona Maxe, hraběte Franze Hartiga, městského rady JUDr. Karla Eppingera a dalších osvícených zástupců města, že vyvinuli všemožné úsilí pro to, aby dráha do Liberce vedla přes Mimoň.

    Naše jubilující trať směřuje dále do Jablonného v Podještědí. Z něj byla v roce 1905 postavena spojka do Cvikova. Ta však byla roku 1973, především ke škodě města Cvikova, zrušena i se 4,5 km dlouhým úsekem ze Svoru do Cvikova sloužícím Cvikovu již od roku 1886.
    Velkou terénní překážkou byl pro stavitele železniční trati Ještědský hřeben. Od Jablonného začíná téměř horský terén, jímž dráha vytrvale stoupá, zvláště od Rynoltic přes Zdislavu až k 815 m dlouhému Ještědskému tunelu za žst. Křižany, který je v nejvyšším místě celé trati. Razil se od 5. března 1898 do 4. května 1900. (Při ražení tunelů na území rakousko-uherské monarchie se velmi osvědčily party italských "barabů".)[1] Za ním se vine po strmých a vysokých svazích Kryštofova údolí, které přemosťuje u Noviny čtrnáctiklenbovým kamenným viaduktem v levém oblouku s poloměrem 235 m, vysokým 29 m, o délce 210 m. Pak prochází dalším významnějším tunelem pod Srnčí horou ve chráněných „Karlovských bučinách“ dlouhým 318 m. V něm bylo prvně u nás firmou Redlichové a Berger užito elektřiny pro pohon vrtaček a ventilátorů. Vyráběla ji dynama poháněná parním strojem.

    Tento tunel a zvláště tunel pod Malým Ještědem u Křižan byly nejobtížnějšími stavbami celé trati. Silně tlačivé horniny deformovaly výrub a mohutnými tlaky hory byla trámová výdřeva drcena na třísky, takže stavba musela být několikrát přerušena a hotové úseky bylo nutno rekonstruovat. Za Karlovem pod Ještědem trať vychází z lesů a sjíždí do liberecké kotliny. Do Liberce, kam je z Mimoně ještě dalších 45 km, je zaústěna dvěma protisměrnými oblouky. 

Slavnostní zahájení provozu do Liberce bylo dne 16. 9. 1900 a 17. 9. 1900 začal pravidelný provoz. 

    Z velkých objektů prošel rekonstrukcí Ještědský tunel pod Malým Ještědem v letech 1949 - 1950, v němž bylo po padesáti letech provozu narušeno spárování klenby prosakující vodou a především agresivními kouřovými plyny z parních lokomotiv. Tato oprava si vyžádala dlouhodobou výluku.Ostatní čtyři tunely byly později sanovány za provozu. Koncem padesátých let došlo i na generální opravu, a to za provozu, viaduktů u Noviny stavěných z lomového kamene. 
    Těžba a doprava uranové rudy v Hamru na Jezeře si vyžádala výstavbu vlečky ze stanice Brniště do Stráže pod Ralskem a roku 1989 dokončenou přeložku části tratě mezi Českou Lípou a zastávkou Vlčí Důl se spojkou z nové odbočky Žízníkov do Srní. Tím byla umožněna přímá cesta nákladních vlaků s uranovou rudou mimo českolipský železniční uzel a bezúvratná jízda vlaků osobní přepravy v převládajícím směru mezi Děčínem a Libercem. 
    Nejfrekventovanější část transversálky mezi Českou Lípou a Libercem se stala rychlíkovou tratí. Jezdí po ní v současnosti tři páry rychlíků, a sice mezi Chebem a Libercem je to „Valdštejn“, Liberec jen s Chomutovem spojuje po stejné trase rychlík „Ploučnice“ a poslední pár tvoří motorové rychlíky z Liberce do Děčína a zpět. Ostatní osobní vlaky jsou zastávkové.

Zdroje: 

[1] F. Vydra     BULLETIN Společnosti přátel historie města Chrastavy č. 82 / duben 2001

[2]    Jiří Šťastný     "Sté narozeniny železniční trati z Mimoně do Liberce "