Tak jako je sv. Kryštof patronem poutníků, tak i Kryštofovo Údolí láká a přitahuje poutníky. Z nedalekého Liberce, ale i z nepředstavitelných dálav. A není snad toho, který by minul kryštofoúdolský kostelík a mohutnou faru. Tady žije rodina Ladových - keramiků.I já přicházím na faru, ne však náhodou, ale s jistým úmyslem. Posedím u zdejšího pradávného dubového stolu, přijmu čaj nebo kávu v kameninové nádobě. | Ta dnešní návštěva je o to vzácnější, ze se během ni bude pálit. Výtvory, keramické polotovary, dříve vytočené na hrnčířském kruhu, dostatečné vysušené, se skládají do velké keramické pece. Vymysleli ji Japonci a nazvali ji "noborigama". Potřebné teplo dává dřevo. Je připravené na dosah ruky.
"Snad každé dítě rádo sahá na hlínu. Jíl je úžasný materiál. Byla jsem v něm neustále namočena," vzpomíná paní Blanka. "Hlína je beztvará, ale v určitém okamžiku se vzepře... prach jsi, v prach se navrátíš." A již se otevírá přede mnou úžasné dobrodružství zrodu útulného místa fary, obklopeného keramikou. Vše je řízené heslem "kdo neriskuje, riskuje!" Nejdůležitější je nápad, pak následuji těžkosti.
"Když jsme sem přišli, byla to bouračka," říká Jaroslav, hlava rodiny, "všichni si mysleli, ze jsme blázni. Zbavovali jsme se věcí, které jsme si s sebou přinesli, a začali na drnu. Než jsem mohl začít s keramikou, musel jsem se vyučit pecařem," pokračuje samouk, který přijal hlínu jako řemeslo.
"Mne se líbí, jak se sem lidi vracejí, jsou to pro mne hodnoty - sami přicházejí a zůstávají. Fara je živý organismus a keramika vše jaksi podpoří, zútulní a podrží," přizvukuje Blanka.
Začíná se pálit. Vše je narovnáno do pece, a ta je zazděna. Cely proces bude trvat nejméně jeden den. V této době začne kolem žhavého a spoutaného "Golema" pulsovat život. Přijíždějí známí z okolí, ale i z Prahy, výjimkou nejsou návštěvy ze zahraničí. Postává se, rokuje, popíjí vínečko a zpívá. Začíná sněžit.Do nenasytných plamenu je nutno přiložit alespoň polínko do minuty. To je třeba vhodit do správného rohu. Na teploměru vyvedeném z pece je vidět, zda se to povedlo či nikoliv. Jestli rtuť klesá či stoupá. Sníh, který padá, nám v sálajícím teple pece a družnosti pranic nevadí.
Nevadí ani plamenům, které začínají šlehat z komína. Pozoruji nádherné drama živlů, spoutaného ohně a volného větru doplněného sněhem.
Konečné uběhla doba páleni a pozvolného vychladnuti našeho "Golema". Přichází krásný okamžik - odezdívání a vybírání dosud teplých pokladů. Nikdy nelze předem určit, jak dílo dopadne, a tak se v glazurách zrcadli nebe, zem i člověk.