Důlní činnost u Panenské hůrky, Andělské hory a Kryštofova údolí probíhala různou intenzitou od poloviny 13. století. Největší rozkvět hornictví je zaznamenán v 16. století. Na začátku 17. století dolování zaniká a již nikdy se neprobudilo přes několikero pokusů k životu. Těžily se zde rudy obsahující železo, olovo, stříbro a měď

Roku 1256 získal hrad Grabštejn Jindřich z Donína lénem od krále Přemysla Otakara II.

Roku 1347 patrně první písemné svědectví o existenci Andělské Hory podává žitavský městský písař von Guben: "Když si bratři Jindřich III. a Jan I. z Donína rozdělili grábštejnské hrabství, pak Jan obdržel krajinu na levém břehu Nisy s vesnicemi Bílým Kostelem a Andělskou Horou. Tento vystavěl na jemu přenechaném území v roce 1347 v blízkosti Bílého Kostela pro sebe a své syny hrad Roimund."

Nepřímou zprávou o důlní činnosti je roku 1411 nákup louky nad mostem do “měděné huti” farářem z Chrastavy.

Pozemkový pán Johan Wartenberk, zastoupený na Roimundu bratry Hackenborny měl dohlížet na odvádění podílu gorlitzským radním z dolů v Panenské hůrce. Ovšem jak na konci května 1425 popisuje posel zemského správce Meiznera, který “byl poslán kolem horníků v krajině české, kde gorlitzští radní zastoupení třemi muži ze svého středu vedli spor vůči cechu o svůj díl”, za který cech správně potřeby pro závod opatřil, ale šichtovní mistr tyto prostředky údajně zpronevěřil. Horníci odepřeli jámové práce a napsali  19. září 1424 dopis jihlavským radním v "zájmu své dobré pověsti v kraji a městě a ve stavech horní Lužice". Jak byl spor dořešen není známo, ale pravděpodobně zanikl v rachotu husitských válek.

1419 – 1434 Husitské války znamenaly pohromu pro celý kraj.

6. června 1468 hutník z Panenské hůrky sděluje svému příteli, žitavskému radnímu Petru Frechovi vojenské zprávy z Moravy a z okolí Turnova.

Až teprve koncem 15. století se podařilo úsilím grábštejnských purkrabí Jana VI. a Mikuláše I. hornictví opět povznést. Rok 1470 je začátkem nového rozkvětu. Stará díla byla opět otevřena a horní osady opět ožívaly. Nové stříbrné doly přinesly pochopitelně užitek Andělské Hoře, která se rychle rozrůstala.

21.ledna 1475 cech v Panenské hůrce zastoupený čtyřmi prokurátory jmenoval Hanse Koniga na tři roky hutmanem. Slíbili mu týdně 30 mečových grošů a darovali mu polovinu kuxu / polovinu 1/32 dílu /, kterou za 20 uherských guldenů koupili. Za druhou polovinu měl 10 uherských guldenu zaplatit. Protože již dříve jeden kux od waidhandlera Christopha koupil měl tím v těžařstvu na zisku i prodělku jednu šestnáctinu účasti.

Roku 1478 byl jeden dvaatřicátý díl odstoupený Nickelem Liebrem Georgu Emrichovi ohodnocen 40uherskými guldeny.

1518 kupuje lemberké panství Wilhelm von Eilenburg z Ronova

6.srpna 1543 dohodli se Donínové z Grabštejna se svým bratrancem s Konigsbrucku na urovnání dílů k panství přináležejících.

Tato andělohorská horní svoboda zprvu narazila na odpor těžařů. Protestovali proti vysokým cenám za tavení a nízkým výkupním cenám kovů, také dvouleté osvobození od desátku považují za příliš krátké. Těžaři se jednom nedatovaném listě /1547 – 1549/ odvolávají ke králi Ferdinandovi, spolu s prosbou o pomoc, nebylo jim však vyhověno a horní svoboda zůstala nezměněna.

Od roku 1551 byly andělskohorské olověné, stříbro obsahující rudy odesílány do Kutné hory na šmelcování.

(asi 60 Kg)

Kryštof Donín zabavil jim jejich dobytek a část zvířat prodal. Zbývající Albrecht rozdal chudým lidem.

Technické obtíže těžby, nepokoje mezi těžaři, stávky havířů, ale hlavně celkově špatná situace grábštejnského majetku pak vedla Doníny roku 1562 k prodeji celého panství Jiřímu Mehlovi ze Střelic, který  vyhlásil horní svobodu z roku 1547  za promlčenou (stanovenou na 14 let), čímž chtěl dosáhnout ušetření lesů, neboť při tavení rud byla velká spotřeba dřeva.

1565 povolávají liberečtí radní wagmeistra z Kryštofova údolí na radnici. Musel změřit výšku hladiny mezi vodárnou a rourovým výtokem. Byl to známý muž a ve vodních stavbách zběhlý, jak jeho vodní dílo na dole vyžaduje. V zápise radního pořádku čteme : “Jeden sluha k wagmeistrovi šel dostal dva groše. Wagmeistr, který vodu zvážil dostal k poctě jeden tolar.

1584 vydává Mehl von Strehlitz nové andělskohorské horní právo, které mělo přivést mnoho horníků k opětné výstavbě obnovení starých proleželý šachet. Předpokládalo se i opětné tavení stříbra ovšem v omezeném rozsahu daném zvláštním souhlasem gruntovních pánů s kácením lesa, na hutní účely. Ani ta však těžbě nepomohla a těžaři se dolování pomalu vzdávali. Místo drahých a barevných kovů se začalo s těžbou železných rud, které se na čas, ale skutečně jen krátce, staly základem vzniku úspěšného místního železářství.

1591 zaplatili žitavští 6 kop grošů za zvonovinu v Hoffmanově hamru odlitou.

Roku 1606 je Andělská Hora naposled v zemských deskách jmenována jako "Horní Miesteczko Engelsperk". Třicetiletá válka pak zasadila hornickému podnikání hlubokou ránu a přivodila jeho zkázu. Městečko bylo vypáleno, rozbořeno a osada vyrostlá později na jeho místě již nikdy nedosáhla jeho rozkvětu. I doly zanikly s městečkem, a i když později jednotliví horníci kutali na starých šachtách a štolách, došlo od poloviny 18. století k úplnému zastavení těžby.

1750 Opětovné a definitivní zastavení těžby v Kryštofově Údolí pro příliš malý výnos.

1953 - 1958 byly vyzmáhány Severočeským rudním průzkumem stařiny a štoly, vyhloubeny kutací jámy. Pro značnou nepravidelnost rudného obsahu a nízké procento kovů však nové snahy o obnovení hornického podnikání v okolí Andělské Hory vyzněly i tentokrát neúspěšně.