V době války, pravděpodobně to byla třetí slezská válka roku 1757, leželo v Kryštofově Údolí vojsko. V domě č. 72 bydlel plukovník. Jednoho dne byli chyceni a přivedeni 2 dezertéři a odsouzeni k smrti. Jeden z nich byl svobodný, druhý ženatý. Tehdejší rychtář prosil za oba odsouzené. Plukovník se nechal obměkčit a podat žádost o milost na vyšší vojenské komando. Den za dnem ubíhaly a nepřicházelo žádné rozhodnutí a tak musela být nařízena poprava. Odsouzení byli přivedeni k velkému smrku, který ještě stojí vedle nové cesty, vedoucí ke stanici Kryštofovo Údolí a říká se mu “farářův smrk”. Ještě zde dlouho čekalo stále v naději, že přijede snad jezdec s pardonem. Konečně přistoupil plukovník k popravě. Nejdříve byl předveden svobodný voják a zastřelen. Když měl přijít na řadu druhý voják, přicválal jezdec na koni, mávaje bílím šátkem. Přinášel omilostnění, které bohužel pro prvního vojáka přišlo příliš pozdě. V téže válce přišel dezertující voják nepřátelského vojska do domu, který patřil rodičům Adalberta Steffana a prosil o útulek, V domě nemohl uprchlík zůstat, byl proto zaveden do lesa a tam ve velké, duté jedli uschován. Po 14 dnů se mu nosilo jídlo a když později bylo klidněji a válečný ryk se utišil, utekl a našel si bezpečnější místo.

V roce 1778, v době bavorské následnické války, bylo Kryštofovo Údolí tvrdě utlačováno nepřátelskými tlupami. Když 1. srpna 1778 Prušáci obdařili lembeské panství výpalným, připadlo na Kryštofovo Údolí 1019 zl. 13 kr., na Novinu 651 zl. 47 kr. Proplacení se neuskutečnilo, ale za to byla obě místa trestána jiným způsobem.

V době francouzské války r. 1813 bylo Údolí útočištěm mnoha obyvatel u celého okolí. Všichni úředníci z Lemberka a Grabštejna, kryti 19 husary a 60 Chorvaty, utekli sem se svými rodinami. V tomtéž roce tálo 500 rakouských husarů a Chorvatů vesnicí ku Chrastavě, aby tam napadli nepřítele.

Rok 1848 přinesl osvobození z roboty. Urbární povinnosti byly v dalších letech zrušeny. Výkupné mohlo být placeno jen z jedné třetiny, jednu třetinu platil erár, jednu třetinu panství odpouštělo. Právo v roce 1848 udělené k vyzbrojení obyvatelstva, vedlo také k ustanovení národní gardy, která byla pod velením vrchního lesního Dražanského, ale opět po 3 letech musela být rozpuštěna. V roce 1850 byla zdejší farnost přidělena chrastavskému okresnímu soudu. V témže roce ( 1850 ) cestoval vesnicí saský král, který navštívil horu Ještěd.

Válečný rok 1866 přivedl do Kryštofova Údolí opět mnoho uprchlíků, protože zdejší rokle byla jistým a klidným asylem. Ale poměry se změnily. V první třetině 19. století všude vznikaly silnice a dráhy a to v místech dosud neprůchodných a nepřístupných. Kryštofovo Údolí otevřelo cestu dopravě a co dříve bylo téměř nemožné, mělo se stát možným v roce 1866: dělostřelectvo a jezdectvo vstoupily už pohodlně do těchto končin.

Při vpádu Prusů do Saska uteklo sem mnoho saských mladíků. Zrovna tak do zdejšího údolí přibylo, počínaje polednem a konče pozdní nocí 50 – 60 rodin z Andělské hory, Chrastav, Vítkova, Uhelné, dokonce jedna rodina ze Saska s koňmi, kravami a nejlepším domácím nářadím. Také někteří c.k. úředníci z Chrastavy sem přesídlili. Večer, dne 23. června přišlo sem za strašné bouře s velkou obezřetností 27 pruských pěšáků a žádali průvodce lesem do Panenské Hůrky ( Frauenberg ) a noční ubytování. Protože přišli z Andělské hory, odkud mohli během půl hodiny zcela opačnou cestou dorazit do Panenské Hůrky, má se za to, že těchto 27 pěšáků mělo být zpočátku ubytováno v Kryštofově Údolí. Ale lesní rokle se jim zdály příliš nebezpečné. Dne 24. června muselo Kryštofovo Údolí ( s Novinou ) dodat nepříteli do Andělské hory 24 strychů ovsa, 31 chlebů, 3 mandele slámy, ½ sudu piva a ½ vědra pálenky. Dne 25. června předepsal major pluku ležícího v Andělské hoře Kryštofovu Údolí dodávku 3 krav. Ráno, dne 26. června přišlo 7 mužů pruských hulánů a dělostřelců, kteří odvedli tažné koně ( dodáno muselo být 8 koní ). Dopoledne pak přišli 4 muži jezdeckého dělostřelectva 2. erfurtského pluku a po nich znovu 7 mužů stejného pluku z ležení v Machníně se stejným záměrem. Ti zabavili 3 koně ( rozkaz k odvodu dal nadporučík v. Schirbening, příslušející 2. dělostřeleckému praporu pěšáků č. 4 ). Dne 27 června přijeli na koních z Křížan 3 červení husaři, jedoucí Kryštofovým Údolím do Liberce. Dne 29. června museli na pruský rozkaz všichni lesníci odevzdat pušky do Lückendorfu. Dne 2. července navštívilo údolí 8 mužů domobrany, kteří přišli z Andělské hory a žádali potraviny. S výjimkou 3 kg ( 6 Pfund ) kávy a nějakých cigaret však nic dalšího nedostali. Dne 3. srpna se dostavilo do údolí 10 mužů domobrany s velitelem, hledali poschovávané rakouské vojáky a pušky. Dne 15. srpna se objevili 2 pruští štábní důstojníci. 23. srpna přišel důstojník hulánů, 24. následovali jeden generál, dva majoři, jeden vrchní lékař a jeden poručík. Dne 25. srpna přišel jeden důstojník hulánů a jeden poručík. Dne 25. srpna přišel jeden důstojník hulánů a jeden prostý vojín. Při zpětném pochodu Prusů vidělo zdejší údolí velké množství vojska. Dne 1. září sem napochodovalo z Vratislavic 130 mužů 2. pomořanského dělostřelectva se 119 koňmi, 6 děly a muničními vozy. Děla byla postavena na louce vedle cesty na dolním konci v Rokytnici. Hejtman Röhl bydlel se svým osobním sluhou u faráře Karla Wünsche, první poručík Anders v panské myslivně.

Od rána 3. září pochodovaly tyto útvary dále do Saska, ale ještě téhož dne, asi v 1 hodinu vtáhla do Kryštofova Údolí švadrona kyrysníků 2. pomořanského pluku o síle 162 mužů. Ritmistr v Steinsfeld bydlel s jedním poručíkem v hostinci “U Clamovského Švýcarska”, první poručík ( Varon Wimpfen ) s vrchním lékařem bydleli v hostinci “U tří líp”. Dne 5. září táhli kyrysníci do Oldřichova na Hronicích ( Ullendorf ). Den předtím, 4. září přijela druhá švadrona téhož pluku, táhnoucí vesnicí od Druzcova ( Draussenderf ) a Křížan proti Chrastavě. Kryštofovo Údolí a Novina utrpěly válečnými rekvizicemi škodu 1328 zlatých 88 krejcarů rakouské měny.